
Zimní vydání, 4 / 2003

Ještě jednou k chaloupce Maxe Švabinského v Kozlově
Je zóna zákazu stání nutností? - parkování ve městě
Napsali o nás - cizý jazyky na třebovské radnici
Malé ohlédnutí za podzimem 2003 z pohledu volebního superroku 2004
Malé zamyšlení - historie, tentokrát z roku 1968
a tak mu toho orla k Vánocům koupíme ! - dobré rady při nákupu zvířátka, nejen k Vánocům
Bikrosové okénko - výsledky za rok 2003
Vážení spoluobčané!
Blíží se konec roku 2003. Po celý rok jste se mohli setkávat s těmito novinami, které vydává vlastním nákladem Sdružení českotřebovských živnostníků a podnikatelů.
Jsme v oboru začátečníky, stále se však učíme. Snažíme se mapovat veškeré dění, které se týká našeho města a nás, jeho občanů. Jsme velice potěšeni, že naše noviny slouží k prezentaci názorů lidí, kteří nejsou členy našeho sdružení, nechybí jim však zájem o město a chtějí aby rozkvétalo . Všichni společně nejsme jen kritiky, rádi chválíme vše, co se daří, a sami se rovněž snažíme přiložit ruku k dílu. Máme radost z toho, že stojaté vody v životě našeho města se daří rozčeřit a rozhýbat, že se něco pozitivního děje. Určitě je stále co zlepšovat. Snažíme se všichni společně pracovat a pomáhat. Oceňujeme každý, třeba i drobný výsledek, hledíme do budoucnosti města i celé naší země s optimismem.
Dovolte, abychom poděkovali za přízeň Vám všem, kteří naše noviny nehodíte do koše dříve, než si je přečtete. Děkujeme těm z Vás, kteří na naše články reagujete, ať kladně, či záporně. V roce 2004 Vám všem přejeme pevné zdraví, radost ze života, chuť žít aktivně, vidět v každém dni novou příležitost pro uskutečnění osobních i společenských cílů.
Jménem Sdružení českotřebovských živnostníků a podnikatelů
Miroslav SeďaJeště jednou k chaloupce Maxe Švabinského v Kozlově
Zastupitelstvo města na svém zasedání dne 5. listopadu 2003 přijalo usnesení, kterým schválilo odkoupení chaloupky Maxe Švabinského v Kozlově, tj. domu č.p. 50 za kupní cenu ve výši 1,- Kč a dále i odkup inventáře k této chaloupce náležejícího za kupní cenu do 900.000,- Kč.
Tímto usnesením byla ukončena poměrně dlouhá etapa vyjednávání mezi městem na straně jedné a spolumajiteli této nemovité kulturní památky paní Zuzanou Švabinskou a paní Zuzanou Novákovou na straně druhé.
Osobně jsem dost dobře nerozuměl důvodům, proč byla tato záležitost několik let odkládána a v podstatě neřešena. Mám zato, že i v minulosti nabízené podmínky k odkupu ze strany majitelů byly vstřícné a rozpočet města by nijak zvlášť nezatížily. Nelze přehlédnout, že za dobu, co různá jednání probíhala, došlo jednoznačně ke zhoršení stavebně technického stavu chaloupky, a tím samozřejmě k navýšení nákladů na její následnou rekonstrukci. Jsem však skutečně rád, že k prodeji dojde a je zde naděje na zachování této památky pro další generace.
Před přijetím předmětného usnesení vystoupil v diskusi starosta města s nástinem budoucího osudu chaloupky. Po provedení nezbytné rekonstrukce je starostou plánován převod této památky na Regionální muzeum v Litomyšli, jehož zřizovatelem je Pardubický kraj. Toto znamená, že město v podstatě ztratí kontrolu nad touto nemovitostí, nebude moci zasahovat do způsobu jejího provozování a zbaví se jediné nemovité kulturní památky, kterou by mohlo prostřednictvím Městského muzea spravovat.
Mám za to, že toto řešení není zrovna nejšťastnější, i když i pro něj mohou hovořit především ekonomické argumenty, o které starosta svůj postoj v této záležitosti především opřel. Regionální muzeum může mít k různým dotacím, prostřednictvím nichž by se financovala údržba a provoz chaloupky blíže než město. Názoru starosty na jednání zastupitelstva oponovala ředitelka Městského muzea paní Mgr. Voleská, která má zájem, aby chaloupka Maxe Švabinského do budoucna zůstala v majetku města a byla prostřednictvím Městského muzea spravována a provozována. S tímto názorem jednoznačně souhlasím. Mám zato, že následná správa a provozování památky nebudou nijak finančně náročné a městský rozpočet výrazným způsobem nezatíží. Lze i předpokládat, že za pomoci vhodné propagace je možné navýšit příjem ze vstupného a finanční ztrátu snížit na minimum. Dokáži si představit, že průvodcovská činnost bude v chaloupce zajištěna místním kozlovským občanem důchodového věku, který by také prováděl správu a nejzákladnější údržbu chaloupky.
Je nutné si uvědomit, že předmětná chaloupka Maxe Švabinského v Kozlově je svým způsobem jedinečná. V městě a jeho okolí nic obdobného nenalezneme a myslím si, že by nebylo šťastné řešení po jejím odkoupení a její rekonstrukci se jí následně obratem zbavit. V tomto případě ekonomické kriterium nemůže být bráno jako jediné a rozhodující. Město by se mělo alespoň po nějakou dobu pokusit samo chaloupku provozovat, a to např. i ve spolupráci s Regionálním muzeem v Litomyšli, až čas ukáže, zda je pro něj přínosné v tomto dále pokračovat, či zvolit jiné řešení.
Marek HylenaJe zóna zákazu stání nutností?
Většina řidičské veřejnosti si zajisté všimla nového rozšíření zóny zákazu stání - v uličce Na Splavě. Jak bylo řečeno ve zprávách kabelové televize, bylo toto řešení přijato na základě žádosti obyvatel a podnikatelů z této oblasti. Sám zde mám provozovnu od roku 1991 a vím jak v této uličce přibylo provozoven a tím pádem i parkujících automobilů. Podle mne nešťastné řešení totiž kopíruje celkovou dopravní, či spíše „parkovací” situaci ve městě.
Před rokem a několika měsíci bylo zprovozněno placené parkování na Starém náměstí. Toto opravdu situaci v uličce Na Splavě velmi zhoršilo, protože se zde začalo daleko více parkovat. Placené parkování je prosté třídění řidičů na ochotné zaplatit za „luxus“ stání na náměstí a na řidiče, kterým se vyplatí riskovat nedovolené stání v ulicích okolo náměstí nebo stání ve vzdálenějších místech od náměstí. Je ale čím dál tím více menších měst, kde placené parkování ruší s odůvodněním: proč chtít po návštěvě peníze.
Mne však již déle zajímá opodstatněnost zóny zákazu stání v centru města. Většina z nás tento stav bere jako fakt. Pokud si ale tento prostor okolo Starého náměstí projdeme, nebo ještě lépe projedeme autem a budeme se dívat očima řidiče, který je zde poprvé, zjistíme podle pravidel silničního provozu možná správně umístěné, ale trochu nelogické značení, hodné zamyšlení. Řidič přijíždějící od Moravy je přivítán na křižovatce „U Vlaštoviček” značkou zóny zákazu stání a napravo po 20 metrech v Chorinově ulici značkou parkoviště, která až na „pár“ metrů u hasičské zbrojnice platí až na náměstí. Projede-li pomyslný řidič náměstím, kde je placené parkoviště a rezervovaná parkoviště KB, MÚ a hotelu Korado, uvidí opět značku parkoviště po celé délce jednosměrné Klácelovy ulice. Pokud se bude vracet zpět Hýblovou ulicí do náměstí, uvidí zde opět značku parkoviště pro 4 vozy a po 50 metrech u kostela parkoviště pro 3 vozy. Moravská ulice žádné parkoviště nemá, i když zde se velmi často nakupují ve třech kovomatech těžké nákupy, a proto by zde parkoviště bylo na místě. Pokud řidič přijíždí ulicí U Spořitelny uvidí zde značku zóna zákazu stání a ihned následuje značka parkoviště. Pokud přijíždí Nádražní ulicí je zde sice značka zóna zákazu stání, ale je zde kolikrát téměř nemožné projet kvůli automobilům zásobování stojících někdy vlevo někdy vpravo. Vjezd od světelné křižovatky do zóny zákazu stání je vlastně plynulý přechod do další křižovatky, takže zde parkoviště není povoleno značkou, ale napravo se stojí často a automobily zde vůbec nepřekážejí. Poslední vjezd do zóny zákazu stání je zmíněná ulička Na Splavě. Zde je povoleno parkování pouze čtyřem vozům, pokud je po dešti, tak v blátivé louži. Toto je obzvláště kuriózní řešení. Místa „prodává“ odbor majetku města za 2400,- Kč na rok za jednu SPZ.
Určitě se musí parkování regulovat. Na náměstí možná i placeným parkováním, ale zóna zákazu stání, si myslím, není „to pravé ořechové“. Několik málo značek zákazu zastavení by vše vyřešilo. Tato značka je přece jenom více respektována a hlavně řidič, pokud mu neselhal motor, nemá výmluvu. Naopak pokud policista tvrdí, že nákup několika „pětikilovek“ barvy není nezbytně nutná doba zastavení na naložení nákladu, je to také zoufalé. Nechápu, proč v jednosměrkách Hýblova, Nádražní a Moravská se nesmí vlevo parkovat, když v Chorinově a Klácelově to jde na zmíněných parkovištích. Samozřejmě někdy by to mohlo přinést komplikaci, když by byla levá strana obsazená je problém složit zboží apod., ale i toto by se dalo vyřešit, třeba časovým omezením. Myslím, že většina lidí z obchodů a firem, ale i nakupující veřejnosti by změnu dopravního značení uvítala. Není totiž zrovna milé posílat velmi dobrého zákazníka, aby si přeparkoval a nebo obhajovat před policistou, až půjdu s těžkým nákupem k autu, zda se jedná o nutné zastavení z důvodu nakládání.
Myslím, že za úvahu stojí i zrušení zákazu vjezdu pod kostelem z Hýblovy do Klácelovy ulice. Značkou a silničním prahem by mohla být omezená rychlost kvůli schodům vedoucím z kostela. Možná i vybudováním malého chodníku se zábradlím by se zajistila bezpečnost vycházejících návštěvníků kostela. Toto řešení by odlehčilo Starému náměstí. Spořitelna a spodní část Hýblovy ulice je dosti navštěvována řidiči, kteří potom musí jet na Parník a Pod Jelenici. Tím pádem musí jet až do náměstí a pokračovat Moravskou ulicí nebo náměstí objet a vracet se Klácelovou ulicí.
I když dopravní značení v nedávné minulosti stálo dosti peněz, bylo by dobré si přiznat, že není úplně bez chyb. Některé úpravy by prospěly občanům i návštěvníkům města.Jaroslav Koníček
![]()
Originální placené parkoviště. Jedno parkovací místo se správním poplatkem a poplatky za "cedulku" vyjde téměř na 4000,-Kč za první rok užívání. Pokud změníte vůz (SPZ) poplatky Vás opět neminou.
Napsali o nás
Deník DNES, dne 10.listopadu, příloha „Kraj Pardubický”, strana D1 a D2 (zkráceno).
„Já vám nerozumím”. Tak zní často věta, kterou může cizinec zaslechnout v telefonu, pokud se snaží dovolat na městské úřady v kraji v případě nouze. Ačkoliv se úředníci učí cizím jazykům, domluva mnohdy ztroskotá již na telefonní ústředně. K testu si redakce MF DNES vybrala úřady šesti velkých měst Pardubického kraje. Jedna z redaktorek předstírala, že je cizinka, která ztratila pas a hledá někoho, kdo by jí poradil, co má dělat. Spojovatelka na ústředně v České Třebové se ani nepokoušela použít nějaké obecně srozumitelné slovo. „Já vás přepojím”, říká česky. Sluchátko se odmlčí. Neozývá se z něj ani obvyklá hudba, takže cizinec by ani nevěděl, zda hovor pokračuje. Po čase spojení vrací zpět na ústřednu. Ta znovu česky slibuje, že ho zkusí přepojit. Sluchátko po chvilce ohluchne. Při druhém pokusu spojovatelka telefon zvedá až po dlouhém vyzvánění. „Já vás přepojím” hlásí ústředna. Ze sluchátka se na zlomek vteřiny ozve vzrušená diskuze a hovor znovu vypadává. Radnice v České Třebové jako by odmítala s cizinci komunikovat.
Hodnocení? Za pět.
Česká Třebová 5, Chrudim 4, Pardubice 3, Ústí nad Orlicí 2, Litomyšl 1, Svitavy 1.
Pod článkem podepsáni V. Ditrich a L. Reichová
Ing. Daniel ŘehákZachraňme staré koupaliště.
Naše sdružení živnostníků a podnikatelů nechce zůstat lhostejným k zdevastovanému koutu našeho kdysi nejkrásnějšího přírodního koupaliště v širokodalekém okolí. Samozřejmě víme, že má naše město do budoucna vytipované akce: lyžařský vlek Peklák, hokejbalové hřiště v Benátkách propojené s velkým areálem sportovišť Na Skále a jiné nutnější akce. Ale přece nemůžeme zavírat oči, nebo strkat hlavu do písku a dělat, že se nás to netýká. Nebo ano? Chceme proto iniciovat záchranu přírodního koupaliště. Pokusíme se v brzké době tuto záležitost konkretizovat.
Nedávno jsem si provedl průzkum u několika místních firem a byl jsem mile překvapen jejich ochotou v této odepsané záležitosti pokračovat. Uvádím jeden příklad za všechny: majitel kovárny a slévárny na Parníku ing. Kupka i když není místním rodákem, se zajímá o vše, co se v našem městě děje a přijde mi jako učebnicový příklad patriota s velkým „P”, které na jiných místech postrádám. Přislíbil, že až bude konečná podoba této akce, rád se do záchrany koupaliště zapojí. Věřím, že žádného pamětníka a je jich určitě hodně, nenechá tento ojedinělý kout našeho mládí lhostejným. Vřele Vám doporučuji návštěvu. Tam si přímo na místě uděláte úsudek, kam jsme to s krásným darem po předcích dopracovali.
Pavel Langhans
Malé ohlédnutí za podzimem 2003 z pohledu volebního superroku 2004.
Letošní podzim nechal většinu občanů nebo lépe - voličů, kteří ještě chodí k volbám, v poměrném klidu. Hlavní volební nápor totiž přijde až příští rok - tedy v roce 2004, kdy nás čekají 3 velká volební klání. Nejprve to budou volby do Evropského parlamentu a na podzim pak volby senátní a volby do Zastupitelstva Pardubického kraje. A aby toho nebylo málo, na konec roku 2004 má ODS naplánovanou volbu svého vrcholového vedení, které se jistě stane logickým skládáním účtů za tento volební rok.
Na nižších úrovních se odehrály volby již v tomto roce. V říjnu proběhl sněm našeho MS ODS Česká Třebová, který zvolil novou radu včele s předsedou RNDr. Vlastimilem Hruškou a místopředsedou Ladislavem Vraspírem (oba jsme členy zastupitelstva města) a zároveň zvolil naše kandidáty do Zastupitelstva Pardubického kraje: RNDr. Vlastimila Hrušku a Mgr. Josefa Kopeckého. Během poměrně krátké doby se novému vedení MS ODS podařilo zajistit do našeho města dvě návštěvy. První se uskutečnila 10.11., kdy do České Třebové přijel hejtman Středočeského kraje Ing. Petr Bendl (místopředseda ODS a stínový ministr dopravy), statutární zástupce hejtmana našeho kraje Ing. Michal Rabas a poslankyně Ing. Veronika Nedvědová. První jejich zastávka se konala v prostorách nového domova důchodců. Prohlídka se všem líbila, což také Ing. Bendl potvrdil na neformálním setkání s vedením města a místními podnikateli.
Druhá zastávka patřila nově zrekonstruované železniční stanici, kde návštěvu přivítal přednosta železniční stanice Ing. Zdeněk Kudrna se svými náměstky Ing. J. Kuchtou a R. Havlíčkem. Po asi půlhodinovém jednání u přednosty byla návštěva České Třebové ukončena prohlídkou a seznámením se s obsluhou centrálním dispečinku. Jak jsem měl možnost mluvit po ukončení návštěvy s Ing. Bendlem, bylo pro něho seznámení s českotřebovským železničním uzlem zajímavé a přínosné. Ing. Veronika Nedvědová pak navštívila Českou Třebovou 18.10. ještě jednou, kdy se zúčastnila jako host otevíraní mateřského centra ROSA.
Rovněž oblastní sdružení zvolilo své nové vedení. Předsedou byl zvolen Ing. Jaromír Vacek z Jablonného nad Orlicí, který vystřídal Ing. Veroniku Nedvědovou (ta se stala první místopředsedkyní oblasti a zároveň se nám ji podařilo prosadit na regionálním sněmu v Pardubicích, který zvolil 4 kandidáty za náš kraj do Evropského parlamentu, jako kandidáta na prvním místě - vlastní pořadí celorepublikové kandidátky ODS schválí na přelomu roku 2003 výkonná rada).
V Luhačovicích 22.-23.11. proběhl XIV. kongres ODS, jehož jsem se jako delegát rovněž zúčastnil. Tento kongres nebyl volební, a proto byla většina času věnována politické diskusi. Nebylo to však jen o vtipných a méně vtipných bonmotech, jak to mohlo vypadat ze zpráv našich médií, ale diskuse byla hlavně o postupných krocích, které vedou, jak řekl předseda ODS Mirek Topolánek, ke splnění našeho jednoho opravdu velkého úkolu: vítězství v parlamentních volbách. Hodně se rovněž mluvilo o projevu nového předsedy KDU-ČSL Miroslav Kalouska na našem kongresu. Já jsem si z jeho řeči dal do rámečku tato slova o případné povolební spolupráci našich dvou stran: silnější neválcuje, slabší nevydírá!
Nejbližší úkol pro naše MS ODS je obstát 8.3.2004 na oblastním sněmu ve Vysokém Mýtě, kde proběhnou primární volby kandidátů do Zastupitelstva Pardubického kraje (vlastní pořadí celé krajské kandidátky zvolí 29.3. regionální sněm, který však bude důsledně vycházet z pořadí oblastních primárek). Cíl je tedy jasný: obsadit na kandidátce do Zastupitelstva Pardubického kraje alespoň jedno volitelné místo.
Je již víc než rok od komunálních voleb. Tento článek není určen k bilancování, a tak alespoň telegraficky. Jsem rád, že naše opoziční spolupráce s naším přirozeným politickým partnerem Českotřebovskými živnostníky a podnikateli probíhá na stále dobré úrovni. Je to jistě dobré pro nás, ale i pro naše město. Velká část zklamání ze způsobu povolebního vyjednávání-nevyjednávání nynější radniční koalice již vyprchala. Vztahy s vedením a hlavně s panem starostou jsou korektní a jistě tedy ku prospěchu našeho města. Byl bych nerad, pokud by si někdo tento náš přístup vykládal jako naši slabost. Byl bych však naopak velice rád, kdyby se k nám Vaše názory (pochopitelně i kritické) dostaly - třeba telefonicky: 465 531 780, nebo elektronickou poštou vlastimil.hruska@tiscali.cz
A protože je konec roku, tak mi dovolte, abych Vám popřál spokojené prožití vánočních svátků a dobré vykročení do nového roku. A pro nás bych měl pro příští rok 2004 jedno neskromné, ale splnitelné přání. Ať se Modrá šance stane Modrou jistotou! Alespoň zatím v našem Pardubickém kraji!
RNDr. Vlastimil HruškaMalé zamyšlení
V životě přicházejí různé události osobního, společenského nebo politického charakteru. Některé se svou závažností stávají významnými mezníky. Jde hlavně o události dějinného významu nebo o takové, o kterých jsme nepředpokládali, že za našeho života k nim může dojít. Pro mne takovým důležitým mezníkem byl 17. listopad, jehož čtrnácté výročí jsme si nedávno připomněli. Bylo to výročí naší sametové revoluce. A tady jsme u jádra pudla. Byla to vlastně revoluce? Nešlo pouze o dávno připravované předání moci? Nad tím si lámou hlavy celých čtrnáct let politologové, novináři a historikové. Spolehlivou odpověď nám mohou dát pouze politici, kteří přímo u toho byli a zmíněných událostí se osobně zúčastnili. Ale ti zatím mlčí.
Abychom inkriminované době alespoň částečně porozuměli, musíme se retrospektivně vrátit do poválečné minulosti. Stručně poukážeme na sled událostí tak, jak chronologicky šly za sebou.
Prezident Beneš uvěřil Stalinovi a svým způsobem tak ulehčil Komunistické straně cestu k moci. Jaltská konference rozdělila Evropu a vymezila sféry politického vlivu na celých dlouhých čtyřicet let. Demarkační čára zabranila Američanům při osvobozování Československa postupovat na Prahu a tak se stalo, že vzdálenější Rudá armáda tzv. osvobodila Prahu. Tento fakt významně ovlivnil náladu obyvatelstva a tak došlo k volebnímu vítězství Komunistické strany. Gottwald se svými soudruhy tím získal značný manévrovací prostor a lišáckým způsobem za pomoci sovětských poradců jej využil. Československá vláda v Kremlu na Stalinův nátlak odmítla Marshallův plán, jenž nezištně poskytoval pomoc na obnovu válkou postižených zemí. Tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk po návratu z Moskvy svou misi charakterizoval slovy: „Do Ruska jsem jel jako ministr a vracím se jako Stalinův pohůnek”. Pak už šly známé události jako na drátkách. Dvacátý pátý únor, převzetí moci komunisty, monstrózní vykonstruované procesy a měnová reforma. Ta vyvolala v Plzni bouři škodováckých dělníků, ale milice, ocelová pěst dělnické třídy, ji tvrdě potlačily. Definitivně jsme se začlenili do tzv. „socialistického tábora”.
Mezi Východem a Západem začala studená válka. Rozběhly se závody ve zbrojení. Arzenály se plnily vojenským materiálem včetně atomových bomb a hlavic pro rakety různého doletu. Toto úsilí Sovětský svaz značně ekonomicky vyčerpávalo, takže proklamovaný blahobyt se nekonal. Amerika trpělivě a obratně stupňovala svůj tlak. V období vlády amerického prezidenta Reagana byla sovětská ekonomika tak nevýkonná, že po smrti ortodoxního stalinisty Leonida Brežněva chytrý Andropov pochopil situaci a s inteligencí šachového hráče obětoval „kvalitu", což v tomto případě znamenalo ústup od totality za požadavek beztrestnosti komunistických špiček při přechodu k demokracii. Pozdější události v Rumunsku ukázaly, jak byl tento krok prozíravý. S příchodem Michaila Gorbačova došlo k intenzivním jednáním s americkým prezidentem Buschem starším. Následuje Reykjavík a Malta. Mocní světa tam dohodli sjednocení Německa a tím vzniká prostor i pro ostatní státy RVHP k demokratizačnímu procesu.
V NDR dochází k masové emigraci, u nás se aktivizuje disidentské hnutí, působí zde tzv. „Edice petlice” v níž vydávají svá díla v době normalizace zakázaní autoři. Na závěry mírové konference v Helsinkách reaguje část naší inteligence a navazuje na její myšlenky hlavně v občanské iniciativě Charta 77. Po Chartě následuje podpisová akce „Několik vět”, pod kterou se denně podepisují desítky a stovky spoluobčanů ze všech sociálních vrstev. Organizují se další protestní shromáždění. Naši bezradní představitelé, jak bylo jejich zvykem, si jedou pro rady do Moskvy. Avšak od politbyra se jim dostalo poučení, aby si každý stát své problémy řešil konečně sám.
17. listopad, uznávaný za Mezinárodní den studentstva, byl vhodnou příležitostí pro studenty uspořádat vzpomínkový pochod ke hrobu fašisty zastřeleného Jana Opletala. Následují známé události na Národní třídě. Státní bezpečnost s příslušníky URNA nechala průvod projít kolem Národního divadla, tam jej sevřela a účastníky nelítostně zmasakrovala. Tento dodnes nevysvětlený čin státní moci odstartoval sled dalších akcí.
Studenti požadovali okamžité odstoupení všech činitelů odpovědných za tento brutální zásah. Ke studentům se postupně přidávali i dosud oportunisticky vyčkávající občané. K protestujícím se neohroženě přidávají především pražští herci, kteří organizují stávkové výbory a k diskusním večerům, místo divadelních představení, dávají k dispozici svá divadla. Jednoho takového večera se zúčastnil i herec Miloš Kopecký, aby váhou své osobnosti podpořil úsilí o změnu stávajícího zřízení a to přesto, že byl krátce po těžké operaci žaludku.
Do politického dění ze svých kotelen a maringotek vstupují intelektuálové umlčení normalizátory v sedmdesátých letech. Z Komárkova prognostického ústavu přicházejí zkušení ekonomové a zakládají Občanské fórum. Tito protagonisté formulují požadavky na zrušení vedoucí úlohy Komunistické strany, odstoupení prezidenta Husáka a spoluúčast na vládě a ve státní správě. Intenzivně se vyjednává. Skupina z řad bývalých disidentů v čele s Václavem Havlem, ale také s ekonomem Václavem Klausem a Milošem Zemanem. Neústupně prosazují své cíle. Na Václavském náměstí znějí písně M. Kubišové a Spirituál kvintetu, k shromážděným řeční herci, katolický kněz V. Malý a spisovatel a dramatik V. Havel. Odtud přívlastek odvozený od sametu. Sestavením nové vlády byl pověřen komunista M. Čalfa. Komunistický parlament po Husákově rezignaci zvolil za prezidenta Václava Havla. Do Občanského fóra se bez jakýchkoliv skrupulí transformují další a další členové dosud vládnoucí strany.
Mnozí ze zasvěcených tvrdí, že už od roku 1985 se státní bezpečnost s dalšími totalitními strukturami připravovala na předání moci při zachování si důležitých ekonomických postů. Tyto domněnky také potvrzují zprávy, že do čela státu Gorbačov prosazoval svého přítele a člena ústředního výboru Zdeňka Mlynáře, autora knihy napsané po sovětské okupaci „Mráz přichází z Kremlu”. Americká strana měla zase zájem na
Havlovi, který jako „Vězeň svědomí”, si získal sympatie amerických představitelů při své návštěvě spojených států už v roce 1968.
To je jen několik indicií opravňujících nás přinejmenším k úvaze, jak vlastně to bylo. Byla to revoluce? Nebo opravdu šlo o velkou hru velmocí? Na odpověď si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Až povolaní odtajní dokumenty a pro veřejnost otevřou státní archivy.
Jedno je však jisté. 17. listopad nám otevřel cestu ke svobodě a umožnil svobodné podnikání. Tuto skutečnost nejlépe ocení zejména malí a střední podnikatelé. Přes všechny problémy právě tato skupina tvoří v naší společnosti významnou sociální vrstvu. Jejím úkolem je rehabilitovat svou stavovskou čest a provést renesanci řemesel, zejména ve službách. Ale to už je na další úvahu. Někdy v budoucnosti se pokusíme celé polistopadové období objektivně zhodnotit.
Lidská paměť je nedokonalá. Nedělám si proto nárok na fundovaný historický rozbor. Jsem jen pamětníkem popisovaných událostí a vycházím z faktu, že národ, který zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji prožít znovu. A to už bych dalším generacím nepřál. Pokud došlo k nějakým chronologickým nepřesnostem, všem čtenářům se omlouvám.
L. D. Štarka tak mu toho orla k Vánocům koupíme !
Úvahy tohoto typu jsou v čase předvánočním v posledních letech stále častější a častější. Je přece nasnadě, že zvířetem se u dětí většinou nic nepokazí a komu chceme na Vánoce udělat radost především?
Správně, tchýně to není. Sama tato úvaha snad není zcestná , ale s volbou zvířete je to někdy už horší. Obligátní tvor je pes a kočka. Stále častěji se však setkáváme se zvířaty exotickými jako jsou plazi, ještěři, barevní papoušci,různí hlodavci a dokonce i jindy docela odporný hmyz. Ochočíme si třeba i opičku, poloopici nebo dravce. Chcete mít doma malého klokana,velkou kočkovitou šelmu? Žádný problém! Jen ti sloni se nám asi nevejdou.Věřím, že u valné většiny z vás to vyvolá jen úsměv na tváři - zaplať bůh. S mírou exotičnosti zvířete roste i míra komplikací s jeho chovem. Zodpovědně mohu říct, že 95% onemocnění plazů a exotů pramení z nevhodného způsobu chovu,stravy a prostředí zvířete.Podmínky podnebí jihoamerického, madagaskarského nebo novozélandského se nám přece jen v panelákovém obýváku vytvářejí dost obtížně. Buďme tedy uvážliví a zůstaňme „a zemi” se svými psy, kočkami, křečky, morčaty a snad i osmáky a pískomily. A ještě něco: akvarijní rybičky do ničeho nekecají.Ovšem i volba psa a kočky není zcela bez potíží.Proto vám nabízím 7otázek, na které byste měli znát správnou odpověď, než začnete vánoční nákupy zvířat:1. Proč chci vlastně psa? Správně: Chci společníka, který mě bude vítat, když přijdu z práce.Chci kamaráda, o kterého můžu pečovat.Chci, aby mi hlídal majetek.Chci, aby se děti naučily vztahu ke zvířeti,novému členu rodiny i zodpovědné péči o něj. Nesprávně: Soused si ho koupil taky. U velkého domu má být velký pes.Vypadám s ním dobře. K mým 120 kg vysloveně ladí yorkshire. Dcera/syn má narozeniny.Všichni, kteří jsou "IN" si ho pořizují. Bože, to štěňátko je roztomilé! Přece ty zbytky jídla nevyhodím! Sousedova děcka k nám pořád lezou. Tchýni se líbí na zahrádce.
2. Budu mít na něho čas? Správně: Ráno si udělám čas a vyjdu si s ním,také večer půjdeme alespoň na hodinu ven. O víkendech a o dovolené ho budeme brát s sebou, nebo mu zaplatíme ubytování v psím hotelu. Rodina se domluví tak, aby byl pes pravidelně venčen a cvičen. Nesprávně: No to už pak nějak vymyslíme. Občas bych si mohl z práce odskočit. Však bude celý den na zahradě. Ten cvičit nepotřebuje, hlavně aby hlídal. Děti s ním půjdou, až přijdou ze školy.A nakonec, maminka nám taky ráda vypomůže, je přece v důchodu.
3. Budu ho mít kde ubytovat? Správně: Ano, máme to vymyšleno tak, že nebude rušit sousedy a přitom mu tam bude dobře. Už mám postavenou boudu se zateplením přesně podle té knihy o chovu psů. Chci ho mít doma, není to venkovní pes - už mám připravený pelíšek a vyhrazené místo pro něj, což není rozhodně v mé posteli. Nesprávně: No, to už se nějak udělá. On si v bytě stejně nějaké místo najde. Bude přece spát na zahradě! V dešti si někde zaleze, třeba do kůlny. V noci mě bude hřát u nohou. Pes má mít "psí život", on se postará. Těm očím se nedá odolat tak hop pojď k paničce,no tak. neboj se. no vidíš hodný Mufíček.
4. Souhlasí celá rodina? Správně: Ano, manželka / manžel je ochotna / ný se o něho také starat, těší se na něho. Sousedi o tom vědí, nic nenamítají.Babička se psů nebojí. Tchyně jako vždy mlčí. Děti jsou nadšeny. Nesprávně: Manželka/manžel reptá,že se o něho teda starat nebude, ale ono se to srovná! Sousedi nic netuší, taky jim do toho nic není,sousedka se jednou zmiňovala, že nesnáší štěkot - smůla. Babičku psi děsí. Tchýně jak jinak, protestuje. Děti jsou nadšeny.
5. Jaké chci plemeno? Správně: Chci menšího psa s přátelskou povahou a láskou k dětem, uvědomuji si, že nebudu mít až tolik času ho cvičit (pudl, kříženec, welšpringršpaněl, špic). Chci většího psa s přátelskou povahou a láskou k rodině, ale uvědomuji si, že bude nutné s ním alespoň základní výcvik prodělat (retrívr, labrador, irský setr, boxer). Chci ostrého psa, který mi bude hlídat majetek, ale uvědomuji si, že mu budu muset věnovat hodně času a cvičit ho (německý ovčák, briard, dobrman, rotvajler. Chci psa, u kterého nikdy nevím, co ho v té makovici napadne a počítám s tím (jezevčík). Nesprávně: Listoval jsem v atlasu psů a líbil by se mi třeba dobrman, ale kupírovaný. Taky bígl je docela pěkný pes, vypadá mile a rozumně. Je jedno, jaký bude,hlavně musí být krátkosrstý, aby žena nenadávala, že dělá nepořádek. Třeba dalmatin. Soused má pitbula, sportovní auto a krásnou milenku, co kdybych začal tím pitbulem? S pudlem bych byl trapný, teď frčí rhodeský ridgeback. Nebo vzácné plemeno, co jich u nás moc není, pak bych mohl vydělávat na štěňatech. Doga je doga, má kolem krku dvakrát tolik co já.
6. Budu schopen psa financovat? Správně: Už jsem si udělal kalkulaci a v rodinném rozpočtu jsme pro psa vydělili finanční prostředky. Vím, že do jednoho roku života je pes dost drahý - speciální krmivo,všechna ta očkování, odčervování, veterinární péče, musíme mu nakoupit spoustu věcí. Vím, že velký pes stojí více,protože víc sežere a pokud je nemocný, stojí i léky víc peněz. Nesprávně: Nějak bylo, nějak bude. To nějak zvládneme, hlady nebudeme, přinejhorším tchýně má pěkný důchod.Sousedka kupuje pro psa odřezky z jatek a prý je to levné.Taky v marketu mají granule kilo za 14Kč,stěně je malé, to mu stačí. Za veterinářem jsem sice ještě nebyl,ale když tak ho necháme očkovat jenom proti vzteklině. A odčervovat ho budeme česnekem,Karel v hospodě říkal,že je to nejlepší a ten už vycvičil psů. Klíšťata si vykouše. Pes nemoc zvládne,kočka má sedm životů,tak pes aspoň pět.
7. Jsem ochoten změnit kvůli psovi své zvyky? Správně: Vím, že koupě psa je značným zásahem do stereotypů naší rodiny. Uvědomuji si, že pes potřebuje ven v každém počasí, i když se mně nechce. Vím, že když bude nemocný, budu se muset o něho starat a podávat mu pravidelně léky.Vím, že přestože jsem si ráno rád pospal, musím teď vstát a jít s ním ven. Vím, že dovolenou budeme muset plánovat tak, abychom si ho mohli vzít s sebou, nebo mu najít dobrý psí hotel. Nesprávně: Však on někdo ráno vstane, nejsem doma sám. Nějak se potom domluvíme. Když odjedeme, může ho venčit nějaká známá.Když odjedeme na víkend, dáme mu plnou misku,on si zvykne,že jí nesmí sežrat najednou. Chci Vám tedy popřát,máte-li letos tyto plány, abyste nakupovali s rozvahou, vždy u chovatele, ne na pochybných trzích a rozmýšlejte ne dvakrát, ale desetkrát než říznete. Přebíráte tím zodpovědnost za toho tvora, nového člena rodiny,kterého již většinou není kam vrátit, když až dodatečně zjistíme co to obnáší. Útulky se pak po Vánocích plní nešťastnýma psíma očima a není jich každoročně málo.S problémy Vám rád poradí Váš veterinář, vždy je několik alternativ. Mějte klidné Vánoce a máte-li doma zvířecího kamaráda, co nejmíň rybích kostí v jeho krku. (Rybí maso totiž není tak skvělé, jak říkal Mirek v hospodě, a kůstky nejsou tak měkké, jak tvrdila Hanka u holiče).
Krásné Vánoce a hodně vřelých psích, kočičích a co já vím jakých pohledů.MVDr. Jiří Karlík
Bikrosové okénko.
již čtvrtou sezónu mají za sebou třebovští bikrosáci. I v tomto roce jsme reprezentovali naše město v oblastních závodech Českého poháru a republikovém mistrovství BMX.
Naši svěřenci dosáhli ve svých kategoriích na mistrovství České republiky těchto výsledků:
David Mrštný - 20. místo ( do 9 let)
Michal Válka - 10. místo ( do 10 let)
Felix Mehl - 12. místo ( do 11 let)
Michal Mrštný - 16. místo ( do 11 let)
V příštím roce naše řady posílí 5-ti letý Max Mehl. Už i takový „bikrosový” potěr si to mezi sebou rozdává na takových tratích, jakou již třetím rokem budujeme v areálu Benátky. V připadě zájmu o tento sport poskytneme informace na tel.: 603 893 720 a 736 643 484
Felix Mehl
Automoto klub Česká Třebová, oddíl bikrosuToto číslo vyšlo za přispění firem:
Alena Klaclová - Sport komis, prodej sportovních potřeb, tel.: 465 535 595
MVDr. Jiří Karlík, veterinární ambulance, tel.: 603 486 377
Kamil Botai - S.O.B., autoservis, tel.: 777 553 735
Alena Francová - C.A. Palma, cestovní kancelář, 465 534 541
Karel Suk, cukrárna, tel.: 465 534 769
Jasanský a Markové - JaM, truhlářství, tel.: 465 533 304
Vladimír Jukl, voda - topení - plyn, tel.: 603 522 486
Výletní restaurace Na Horách, tel.: 603 496 864
Mgr. Zdeněk Krása, prodej řeziva, tel.: 776 598 964
Felix Mehl, sklenářství a knihařství, tel.: 465 532 625
PAF agency, a.s., reklama, tel.: 465 535 552
Etima s.r.o., elektroinstalace, tel.: 465 511 012
Ladislav Vraspír - ELVA, zahradní technika, tel.: 465 533 228
Aleš Pácha - Intermont, truhlářství, tel.: 603 217 824
SKI klub Česká Třebová, lyžařský areál Čenkovice, tel.: 465 391 183
Milan Rybka, vnitrostátní a mezinárodní autodoprava, tel.: 777 751 110
ČMKS - Lokomotivy, a.s., opravny kolejových vozidel, tel.: 465 558 191
Jaroslav Koníček - printo, reklama & tisk, tel.: 737 537 050
Zdenek Jindra, ČSOB pojišťovna, tel.: 607 523 565
Nenašli jste ve Zpravodaji něco, co chcete sdělit spoluobčanům? Napište nám příspěvek, nebo námět.