Předvolební 2006
Být či nebýt v Zastupitelstvu města Česká Třebová?
Proč jsem se rozhodl napsat tento článek?
Co se všechno může dít, nám předvádí naši vrcholoví politici po parlamentních volbách a již klepou na dveře volby komunální. Opět se mně budou týkat, neboť i moje jméno je na kandidátce Strany drobných živnostníků a podnikatelů, a to na nikoliv nevýznamném místě. „Ty starý blázne, proč tam zase lezeš“, slyším od svých přátel ( i manželky). Mají pravdu. Objeví se jistě znova osobní útoky. A já nemohu do nekonečna vysvětlovat, že za zhruba stejnou dobu, po kterou jsem pracoval v minulé společnosti, řekl bych s průměrným úsilím, jsem po revoluci nesporně zachránil bývalou Střední průmyslovou školu textilní, vybudoval moderní, skvěle personálně i materiálně vybavenou školu s uměleckými a strojírenskými obory a obory zaměřenými na široké využití výpočetní techniky, jedinou tohoto druhu v Pardubickém kraji. Zachoval jsem tak zaměstnání pro více než 100 zaměstnanců a vytvořil možnost studia exkluzivních oborů pro 500 žáků našeho regionu. Mimochodem mezi absolventy je několik velmi úspěšných Třebováků. Navíc jsem naučil školu podnikat. Vždyť její obrat ve vedlejší hospodářské činnosti se pohybuje kolem 10 milionu ročně.Ředitel takové školy musí být i podnikatelem.
Moje čtyřicetileté krásné přátelství s Italem Orestem Tagliabue bylo příčinou , že STB založila svazek, kde jsou přeloženy všechny mé dopisy do Itálie, Orestovy dopisy nám, zápisy ze dvou mých výslechů a nevím, co ještě. Není tam ani náznak mé ochoty spolupracovat, tím spíš žádný podpis. Potvrzuje to i mé čisté lustrační osvědčení, bez kterého bych nemohl dělat ředitele střední školy. Toto všechno jsem už prožil. Přesto nevstupuji do stejné řeky. Když jsem zůstal po volbě starosty v zastupitelstvu osamocený, nabídli mně podnikatelé a živnostníci, abych chodil do jejich klubu. A když mě nyní oslovili , abych šel na jejich kandidátku, uvědomil jsem si , že ani nechci odmítnout.
Proč jsem na kandidátce?
Já si dělím lidi na ty , kteří se snaží věci řešit a na ty, kteří okamžitě začnou hledat důvody, proč to nejde. Při práci v zastupitelstvu jsem objevil skupinu třetí. Traduje se, že Isaac Newton, když byl členem anglického parlamentu, vystoupil za volební období jen jednou. To, když požádal předsedu, jestli může otevřít okno. Mám pocit, že někteří moji kolegové zastupitelé jej překonali, nevystoupili vůbec. Patřím do první skupiny, to ale neznamená, že nenaslouchám ostatním. Negativní názory přispívají k objektivitě rozhodnutí. Tím odpovídám na otázku z počátku odstavce. Chci, abych mohl s potřebnou kompetencí prezentovat názory, a to tentokrát nikoli jen moje , ale celé skupiny českotřebovských živnostníků a podnikatelů. (Na rozdíl od minulého období, kdy jsem si připadal někdy jako soukromník, neboť strana, která mě nominovala, po mně nikdy nic nechtěla. Možná proto, že vlastní iniciativu neměla.)
Co tedy dělat v příštím volebním období?
Jezdil jsem letos více po vlastech českých. Krásná náměstí, opravené školy, realizováno mnoho dobrých nápadů. Platí to i pro Českou Třebovou. A všude nová hřiště. Bohužel všechna prázdná. Na jednom příjemném v Komenského ulici jsme byli s mým vnukem, nadějným basketbalistou, po celý týden jedinými návštěvníky. Jsem pro budování sportovišť. Kolaudací však nesmí záměr končit. Připomíná mně to zhotovení nového výrobku. Nestačí ho udělat. Musí se propagovat, zajistit distribuci, prodejce atd. V době, kdy píšu tyto stránky, jsem si přečetl článek Město pro život v Českotřebovském zpravodaji. S některými myšlenkami autora lze souhlasit. Jako protimluv však mně připadá věta „ Stejně tak málo přitažlivé, i když ne úplně neúspěšné je snažení o amatérské divadlo“. Myslím, že je to jinak. Počty návštěvníků na představeních amatérských divadelníků, vystoupeních Bendla, swingového orchestru, akcích organizovaných Triáriem či koncertech Komorního sdružení Jaroslava Kociána snesou srovnání s návštěvami profesionálů, někdy je i předčí. Ve všech souborech jsou mladí členové. Podobně chápu jako úspěšné návštěvy diváků na zápasech českotřebovských volejbalistů, fotbalistů, lyžařů a dalších sportovců. A to jsou sportovci programově zaměřeni na mládež.
V podrobném volebním programu se naše Strana drobných živnostníků a podnikatelů hlásí mimo jiné k podpoře spolkové činnosti. Kromě již uvedených oblastí kultury a sportu to bude i podpora ochránců přírody, modelářů, rybářů a mnoha dalších. Volební program strany je obsáhlý a poměrně podrobný. Je výsledkem práce kandidátů i dalších podnikatelů a živnostníků, kteří chtějí, aby Česká Třebová byla šťastným a příjemným městem. Je upřímný a bez politikaření. Věřím, že bude pro její obyvatele akceptovatelný.
RNDr. Jaroslav Demel
Koupadlo bude ?!
Před posledními komunálními volbami před čtyřmi roky se o koupališti ani moc nemluvilo, respektive mluvilo, ale o takovém řešení, které prosazovalo minulé zastupitelstvo. Pro připomenutí: jednalo se o venkovní bazén zhruba o rozměru 8 x 15 metrů na Parníku vedle krytého bazénu. Na místě dnes zchátralého koupaliště v Křivolíku měla být zimní hala.
Naštěstí se po volbách podařilo tento nešťastný záměr za nemalého přispění Sdružení českotřebovských živnostníku a podnikatelů zrušit i když zprvu tento projekt ještě několik zastupitelů z jiných politických seskupení hájilo. Zdravý rozum zvítězil a komise, která byla pro účel tohoto problému ustavena se na svém prvním setkání shodla hned na prvním projednávaném bodu a sice, že lokalita v Křivolíku bude „zakonzervována” pro budoucí koupaliště.
Pro zimní halu se vybíralo z několika lokalit: za cihelnou směrem k Semanínu, na Podhorce proti Koradu, pod Peklákem místo posledního fotbalového hřiště, v Benátkách vedle bikrosové tratě, až nakonec padlo konečné rozhodnutí. Zimní hala bude Na Skalce vedle učiliště. Jak se již ukazuje je toto dobré řešení a pokud se podaří záměr vybudovat ještě víceúčelovou halu a zázemí, bude mít naše město stánek sportu a kultury jaký není široko daleko.
Na využití zmiňovaného prostoru v Křivolíku je již hotovo několik studií i když nechápu proč se dělají za drahé peníze nové a nové studie, když již ta první studie údajně stará více jak patnáct let obsahuje záměr na vybudování aquaparku s množstvím dnes již nezbytných vodních atrakcí, se sportovišti, kempem a restaurací.
Doufám, že co nejdříve se začne nové zastupitelstvo touto myšlenkou zabývat intenzivněji a najde se řešení pro výstavbu tolik potřebného zařízení v našem městě jakým koupaliště nebo chcete-li aquapark bezesporu je. Vždyť určitě, jako jde stavět sportovní areál Na Skalce po etapách, musí se i pro Křivolík najít řešení takové, které nezatíží město astronomickými úvěry a přesto se zde bude co nejdříve užívat sluníčka a koupání. Myslím, že opravený bazén s nezbytným třeba i trochu „spartanským” zázemím a občerstvení formou stánku by pro první rok stačilo.
Je více než pravděpodobné, že pokud tato lokalita ožije, stoupne o ní zájem i mezi soukromými investory a výstavba restaurace případně kempu by město stála minimum nebo dokonce nic. Možná někomu přijde moje úvaha naivní, ale když se podívám na „parnické” Tesco a jeho ožívající okolí uznejte, že nejsem daleko od pravdy. Určitě jde právně ošetřit i situace kdy soukromý investor staví na městských pozemcích a město o záměr a pozemky nepřijde.
Je nás hodně pamětníku vysedávání na plovárenských schodech, hraní „na roha”, jak jsem se dověděl byla tato hra třebovská specialita, „bosé ligy” což je pro nezasvěcené fotbálek bez bot na louce nad školkou atd. Vím, že se tato doba nevrátí, ale oživení koupaliště v Křivolíku má jistě hodně zastánců.
Jaroslav Koníček
Několik vět k areálu Peklák.
Začátkem roku 2003 členové našeho sdružení oslovili starostu našeho města s návrhem vybudovat nový lyžařský vlek na Pekláku, tento návrh starosta přijal. Naše sdružení a jeho příznivci vypracovali předinvestiční studii lyžařského areálu, podle které se celý projekt vypracoval a dodnes je základem pro celou stavbu.
Letošní zimu si zalyžujeme doma a pro ty, co přes den pracují, je tu skvělá zpráva – bude tu večerní lyžování, a to na nejdelší osvětlené sjezdovce v kraji.
Na přípravě projektu a shánění peněz se podílelo několik Třebováků, jak ve městě, tak na krajském úřadě, který rozhodoval o přidělení dotace. Udivují mě lidé, kteří před třemi lety viděli tento projekt pro město jako zbytečný a hloupý, a dnes se hlásí mezi autory, což se můžeme dočíst v různých tiskovinách.
Cílem myšlenky autorů bylo zviditelnit naše město nikoliv osoby!
SKOL Karel Suk
Najde se řešení ?
Je to snad odvěký boj v centru našeho města. Na jedné straně obchodníci, automobily jejich dodavatelů zboží společně s automobily kupujících versus přesně opačná snaha Městských policistů.
Ti první potřebují prodávat,nakupovat, doplňovat zboží a z toho odvedou městu a státu daně. I kupující, kteří zastaví a potřebují si zboží třeba jen naložit zaplacením zboží a spotřebou zboží podporují ekonomiku. Z daní a příjmů ekonomiky jsou placeni ti z té druhé skupiny. Dalo by se říci, že by měli být proti sobě, ale nejsou. Když je nakupující několikrát vykázán z místa parkování, jen proto, aby si zboží naložil, zastaví příště jinde. Třebas před velkým nákupním centrem a nemusí to být ani v našem městě. Díky „snaze” několika státem či městem placeným snaživcům mohou obchodům v centru poměrně slušně pomoci k menším ziskům. To už ale málo kdo domyslí do důsledku. Mají pravdu snad v jednom - pomohou vyhnat nevzhledné ošklivé plechové krabice z hezkého centra našeho města. Rozumnému úředníkovi by mohlo dojít, co je pro všechny výhodnější. Blýská se možná na lepší časy. Při jednom jednání pan starosta ve spolupráci s SČŽaP navrhl poměrně jednoduchý plán. Stačí na vjezdu do centra, v našem případě například na začátku ulice Hýblova, umístit parkovací automat. Přijíždějící by obdržel lístek s časem příjezdu. Dejme tomu, že by určitý čas auto stálo libovolně zdarma (uspokojila by se tak skupina obchodník, dodavatel, kupující). Po určité době, třeba po 30 minutách, by ale stání bylo zpoplatněno. Tím by se naplnily tužby druhé skupiny a nikdo by stání nezneužíval a dlouho neparkoval. Parkování by se týkalo jen ulic, nikoliv parkovací plochy na náměstí, nebo také ne. Do voleb se to už asi realizovat nepodaří, snad se to podaří alespoň letos.
Ing.Daniel Řehák
Cena firmy Iscarex.
Akce Cena firmy Iscarex Dolní Morava - Králický Sněžník, která svým významem značně přesahuje pouhý běh do vrchu se letos konala již posedmé. Kulturní program, s vystoupením historické skupiny Lucrezia, akrobatů Flying Boys a country skupiny Víkend navíc na závěr s koncertem zpěvačky Věry Martinové, sklidil velký úspěch a většina přítomných vydržela až do pozdních nočních hodin.
Jako čestní hosté byli přítomni mimo jiné: vicehejtman Pardubického kraje Ing. Roman Línek, starosta města Česká Třebová Jaroslav Zedník, místostarostka města Česká Třebová Ing. Jarmila Žáčková, starosta města Králíky Mgr. Dušan Krabec, místostarosta obce Němčice František Šauer a starostka obce Dolní Morava Jana Bednářová.
Ze sportovních aktivit, kromě samotného běhu do vrchu, byla pro příchozí připravena spinningová kola a běhací pás. Samozřejmostí bylo občerstvení zajištěné místními hasiči a červeným křížem. Celý den zaplnil hudbou a mluveným slovem DJ Petr Svoboda spolu s komentátorem Janem Rýdlem.
Samotný běh odstartoval již tradičně v 11 hodin od Obecního úřadu Dolní Morava. Na trať dlouhou 13 km s převýšením 963 m se vydalo 185 běžců a běžkyň. Zhruba na osmém kilometru trati ve stejný čas vyběhlo dalších 44 závodníků v kategoriích Juniorky a Lidový běh. Všichni mířili na vrchol Králického Sněžníku. Absolutními vítězi hlavního závodu se stali Ondřej Horák z týmu AK ASICS Kroměříž a Anna Pichrtová z týmu X-AIR Ostrava. Traťové rekordy sice nepřekonali, ale i tak jim patří uznání za předvedený výkon.
Zpátky v Dolní Moravě v Areálu Snů už na všechny účastníky běhu čekalo výše zmíněné občerstvení, kulturně sportovní program a samozřejmě vyhlášení výsledků s atraktivními cenami a hodnotnou tombolou. Součástí slavnostního ceremoniálu bylo také představení vítězů soutěže s firmou New Balance o cestu do Chicaga, jejíž podmínkou byla účast na běhu na Králický Sněžník.
Kompletní výsledky, fotogalerie a další informace najdete na internetových stránkách www.kralicak.cz.
Milan Kebrle
Bezděkov - zapomenutá část města.
Městská část Bezděkov má venkovský ráz, přitom leží pouhých pět minut chůze od středu města.Bývaly zde statky, chalupy, pole. Po úzkých a klikatých cestách jezdily povozy tažené koňmi a kravami. Doba pokročila.Domky a chalupy byly přestavěny a opraveny, pole zmizela pod sídlištěm Křib. Koně a krávy byly nahrazeny automobily.Co však zůstalo, je úzká klikatá cesta vedoucí od Zámostí k Podhorce. Její povrch teď není prašný, nýbrž pokrytý tenkou, nekvalitní vrstvou asfaltu. Cesta byla prodloužena až k hlavní silnici. Vznikl nový podnik Böhm- Plast. Do něj nepřetržitě celý den jezdí kamiony a nákladní automobily, které se stejnou cestou vracejí, protože pokračovat na hlavní silnici nelze - při čemž tento úsek silnice byl nedávno opraven. Dále pak je to Domov důchodců, který také zvýšil jak pohyb automobilů, tak i chodců. Řidiči si krátí cestu do města a vyhýbají se světelné křižovatce.Tato komunikace je používána jako objížďka hlavní silnice a je na ní až příliš čilý dopravní ruch. Město označilo nepřehledný úsek této silnice sníženou rychlostí. Tu však málokdo dodržuje, což dokazují i dopravní nehody. Chodník kolem silnice byl rozkopán při pokládání kabelu pro telefon, kabelovou televizi a plyn a jen ledabyle opraven. Jeho povrch je nerovný a ve špatném stavu. Elektrické vedení je taženo po domech a jen se přikládají další vedení a nouzové kabely. Silnice je nerovná, při dešti se na ní vytvářejí laguny o hloubce pěti a více centimetrů, které nikam neodtékají, protože silnice nemá spád.
Chodec zde zažívá trpké okamžiky a musí doufat, že po silnici zrovna žádný dopravní prostředek nepojede. Na opravené domy stříká voda s bahnem. Vzhledem k velkému provozu zde je čištění silnice nedostatečné. Veřejné osvětlení také nedostačuje. Chodec se musí orientovat pouze podle osvětlených oken přilehlých domů.
V zimě se z vozovky neodstraňuje sníh, kamiony jezdí po chodnících, pokud se chtějí vyhnout.Na chodník se dostávají průchody, které si obyvatelé čistí od sněhu jak pro vyjetí z garáží tak i pro chůzi.Stává se, že se kamiony nevyhnou a potom couvají i několik set metrů.
A nyní k řece Třebovce.Celou čtvrtí protéká řeka.Na pravém břehu se nachází park, který je udržován pouze sekáním.Spadne-li nějaký strom, odklidí ho hasiči.Jinak se o stromy nikdo nestará. Jsou přestárlé, neošetřované, v některých případech i shnilé, padají větve, popřípadě celé stromy.
Levý břeh je na tom ještě hůře. Je udržován pouze občany samými. Stromy jsou v žalostném stavu a přímo ohrožují každého, kdo jde cestou kolem řeky. Hrají si zde děti a nevím, kdo by nesl odpovědnost, kdyby na ně spadla jen větev.
Bezděkov je opravdu zapomenutým koutem města, zapomněl na něj zejména městský úřad a nejen současný.Obyvatelé této čtvrti se snaží zlepšovat své bydlení i své okolí, museli překonat i následky povodní a daří se jim to. Zásadní věci, o kterých byla řeč výše, však sami zlepšit nemohou.
Vedení města tento stav čtvrti Bezděkov pravděpodobně zná. Nic se však nedělo a neděje. Vím, že náprava souvisí s financemi, kterých není nikdy dost. I postupné zlepšování poměrů by obyvatelé uvítali.
Miroslav Seďa- obyvatel Bezděkova
Rybáři oslavovali.
Ano třebovští rybáři si letos připoměli 110. výročí založení rybářské organizace v České Třebové.
Občanům města se před 110 lety nelíbil stav Třebovky protékající městem. A asi 30 z nich se rozhodlo tento stav změnit. Byli mezi nimi i význačné osobnosti města, tehdejší starosta města Josef Glűcksmann, učitel Karel.O. Hubálek, ředitel třebovské záložny Edvard Pražský, mlynář Alfréd Dařílek, Oldřich Kapoun, p. Oranius a další. Tak vzniklo „Družstvo pro umělý chov ryb a pěstování vrby košíkářské v České Třebové“.
To si vytklo z dnešního hlediska vpravdě ekologický cíl: „ Nejde v první řadě o zisk, ale o zvýšení stavu ryb ve Třebovce a okolních vodách a o účelné využití dosud nevyužitých ploch kolem městských vod“.
A tak začali sázet vrby, olše, javory a jasany, vysazovat ryby a raky. A nebylo to množství ledajaké. Jen vrbových babek bylo na 12 tisíc, olší, jasanů a javorů dvě stovky a raků, především račích samic s vajíčky bylo 2 tisíce.
Ale hlavně založili rybí líheň. Hned v prvním roce činnosti, tedy v roce 1896 odlíhli z nakoupených jiker 10 tisíc pstruhů potočních a téměř 5 tis. pstruhů duhových, které vysadili do potoků a chovných rybníčků.
To je jen velmi stručný výtah z historie prvního roku činnosti organizovaných rybářů v České Třebové. Důležitý je fakt, že cíl, který si stanovili členové tehdejší organizace drželi jejich následovníci po celou dobu jejího trvání, i když se měnili členové, funkcionáři, název organizace a politické systémy.
Jak vypadá rybářská organizace v současné době? Především se změnil počet členů. Dnes má více než 300 členů z toho je 13 žen. Pamatujeme i na dorost. Ve dvou kroužcích mládeže je organizováno 36 dětí od 9 do 15 let.
Změnila se i velikost obhospodařovaných vod. Pstruhový revír tvoří celý tok Třebovky od pramenů
v Koclířově po její ústí do Tiché Orlice v Ústí n. O. včetně všech přítoků, které slouží k odchovu násad loso-sovitých ryb. Mimopstruhový revír tvoří retenční nádrž na Semanínském potoce. Hospodaříme i na šesti chovných rybnících, kde chováme především kapra, ale i další ryby pro zarybnění našich revírů, ale i pro další rybářské organizace. Tak se s našimi pstruhy a lipany můžete setkat ve Vltavě, Sázavě, horním toku Ohře, Svitavě, Punkvě, Svratce Tiché a Divoké Orlici a dalších řekách.
Dobré výsledky v chovu ryb je podmíněna dobrou činností naší pstruhové líhně v parku Javorka – snad nejmenší líhní jak co do rozlohy tak jejího zázemí. Vždyť od svého založení v roce 1896 do roku 2005 se v ní vylíhlo téměř 11 milionů plůdků ryb z toho jen od r. 1971 8,5 milionu kusů pstruhů, lipanů, sivenů
a dokonce hlavatek.
Výše uvedené změny vyvolaly samozřejmě i změny ve způsobu zajišťování všech úkolů. To klade vysoké nároky nejen v činnosti funkcionářů organizace zvláště rybářského hospodáře a jeho zástupců, ale všech členů. Vždyť na údržbu obou revírů, čištění koryta Třebovky od padlých stromů a náplavů, vysazování stromů nových, při líhnutí ryb a odchovu rybích násad, odstraňování černých skládek kolem břehů, na zajišťování ochrany revírů, ale i při zajišťování kulturních akcí (ryb. večeře a ryb. ples) odpracují rybáři více neř 5000 brig. hodin.
A tak můžeme konstatovat opět to co bylo již řečeno. V podstatě se nezměnil cíl, který si vytkli zakladatelé rybářské organizace v České Třebové. „Nejde v první řadě o zisk, ale o zvýšení stavu ryb ve Třebovce a okolních vodách . . . atd.“ Přidali jsme jen péči o prostředí kolem toků, aktivní odpočinek a pohody při pěstování svého koníčku.
František Jandera
Ve Zhoři startovaly Formule 1.
Většina Třebováků neví, že několikrát do roka se v našem městě a blízkém okolí na jednom místě vyskytuje neuvěřitelné množství závodních automobilů včetně F1 pod jednou střechou. Jak je zřejmé z úvodní věty, nejedná se o velká auta, ale věrné modely určené k závodění na autodráze.
Klub Autodráha SRC Česká Třebová je velmi aktivní sdružení školáků, teenagerů, ale i „velkých kluků” s datem narození před rokem 1970. Již před několika lety vznikla myšlenka starších členů klubu zazávodit si se svými modely na opravdu velké, čtyřproudé autodráze a od myšlenky byl krůček k realizaci. Není bez zajímavostí, že v klubu vznikly technické a sportovní řády, které pravděpodobně poslouží jako základ předpisů pro Mistrovství České republiky pro tuto modelářskou činnost určenou pro širokou veřejnost. Nejedná se totiž o modely a dráhu za desítky či stovky tisíc korun, ale o dráhu a modely běžně dostupné na našem trhu. Činnost klubu neunikla výrobci české autodráhy plzeňské firmy FARO a českotřebovskému klubu dává svoje výrobky ve stádiu prototypu na testování a připomínky členů uvádí pokud je to realizovatelné v život. Výsledkem spolupráce je mimo jiné také 1. ročník FARO EUROPA CUP 2006 což si myslím hovoří samo za sebe. První letošní závod tohoto šampionátu se jel o prvním březnovém víkendu v již tenkrát zavřené pivnici hotelu Padevět. Pro druhý závod, který se jel druhý červencový víkend se bohužel musela závodní trať přestěhovat mimo naše město do zrušené prodejny ve Zhoři. Obě velké ceny mají hodně společného: čtyřdráha o délce 40 metrů se staví a zkouší v pátek. Celou sobotu a neděli se závodí podle pečlivě propracovaného systému rozjížděk, z kterých vyjdou vítězové jednotlivých kategorií.
Pro poslední velkou cenu se místo hledá. Třeba se najde mezi čtenáři někdo, kdo má první prosincoví víkend volný prostor, kde by se rozhodující závod sezóny mohl uskutečnit. Pro zájemce o autodráhu a dráhové modely uvádím webové stránky klubu www.autodraha-src.ceskatrebova.com, kde najdete zmiňované technické a sportovní předpisy, podrobné výsledky závodů, včetně historických tabulek a fotografie z průběhů závodů této sezóny.
Jaroslav Koníček
