Jarní vydání, 1 / 2005
Uchvátí-li nás zahynem další úvahy o R35
R 35: Jak dál fakta o vyvoji situace okolo R35
Zdražování! Nutnost úvaha o ceně odpadů a vody v našem městě
Ještě jednou k „R35“ nenechme jezdit automobily přes střed města?
Mistrovství Čech v kulturistice.
Budování zimního střediska Čenkovice - pokračování
Uchvátí-li nás zahynem?
V dávných dobách bylo údolí Třebovky, tak jako celý východočeský kraj, pokryto hlubokými hvozdy. V jejich houštinách se prodírala divá zvěř. Slovo Třebová, Třebovka je asi odvozeno od slovesa třebiti,jež znamenalo les ohněm mýtiti. Asi tady v těchto dobách začal člověk ničit krásnou přírodu a přetvářet ji k obrazu svému. Proč v tom stále pokračoval? Proč mu již i tenkrát v jeho barbarském počínání nikdo nebránil?
Mohli jsme přeci ještě dnes mýtiti lesy, prohánět divou zvěř a vyhnout se tak pokroku, který by šel klidně kolem nás. Tak nějak mi připadají různé petice a iniciativy různých sdružení proti vybudování severní varianty rychlostní komunikace R35.
Rozhodli jsme se proto zmobilizovat na oplátku PŘÍZNIVCE právě této tak kritizované R35. Okolí máme opravdu nádherné. Na tak malém prostoru se střídají roviny s kopci i lesy. Já to již celá léta nazývám Malé Švýcarsko, ale přes to bych se pokroku
a modernizaci tak urputně nebránil.
I ve Švýcarsku nebo sousedním Rakousku mají mezi Alpami dokonce dálnice s nadjezdy. Nikde nehynou krávy,nežloutne tráva, lidé netrpí stresy z nadměrného hluku. Právě i tyto silnice přivádějí množství turistů do rekreačních oblastí co nejkratší cestou. Jak asi tam tenkrát probíhala kampaň o kladech a záporech pokroku? Nakonec asi zvítězila nutnost i tam přivést pokrok do vzdálených oblastí. Většina aut již stejně jezdí s povinnými katalyzátory a v blízké budoucnosti se bude určitě jezdit na vodík, či solární energii.
Nechce se nám věřit,že právě někteří lidé, kteří bydlí přímo vedle dnes již tak přetížené silnice č.14 (otřesy, popraskané zdivo a jiné nešvary spojené s tímto provozem), nevidí v této rychlostní komunikaci naději, nebo částečné odlehčení současné hlavní silnice procházející naším městem. Obchvat nepřipadá v úvahu a stejně by nás rychle nepřivedl na Lanškrounsko, Králicko či do Polska. Při pohledu na mapu našeho regionu vidíme obrovský prázdný prostor, který všude jinde v moderních zemích umějí náležitě využít a propojit. Tento dopis píši v době,kdy z Litomyšle vyjel autobus se starosty měst a vesnic, kterých se to týká i s krajským radním pro dopravu p. Ivo Tomanem, aby přímo na místě posoudili jižní, či severní variantu. Ve Sloupnici byli přivítáni dokonce i zvířátky (občané přestrojení za králíčky, medvědy atd. Takto precizně pracují odpůrci severu. Možná při takovýchto akcích vzniká nové zapomenuté ochotnické divadlo. Divadelní soubor Hýbl či Vicena budou mít možná velkou konkurenci. Nám bohužel žádný los, nebo dokonce sob nepřijel posoudit, zdali mu severní varianta nebude křížit cestu. Jenom několik žabiček kuňklo, že jim to je šuma fuk.
Ale nyní opět vážně,také se mi nelíbí, že my se budeme do nekonečna dohadovat: kudy? nebo tudy? A nakonec to stejně zůstane na odbornících a nebo nedej bože, pouze na lobistech. A proto tedy: Hurá, všichni se vraťme do lesů, na žebřiňáky a vymeteme pokrok z našich luk a hájů. Ještě se vrátím k době dávno minulé. Železnice tenkrát řešila podobný problém - kudy.
Nakonec pro odpor sedláků v okolí Litomyšle a přilehlých obcí se vybudovala dražší a náročnější cesta přes Třebovou. Přinesla sem roz-hodně pokrok, práci a další výhody s tím spojené. Ne-známá vesnice se proměňovala v městys a díky za to. O to bolestnější je, kam se dráha dneska dostala. Náhle nemá co přepravovat. To přišlo ze dne na den? Rozhodně ne, po patnácti letech demokratických poměrů se však nic moc na dráze nezměnilo. Největší železniční uzel (tenkrát říkali EVROPY), dokonce se uvažuje, nebo už je rozhodnuto, že seřaďovací nádraží zde bude uzavřeno. Nechce se tomu ani věřit, tolik odborníků a nevymyslí jedinou, po určitý překlenovací čas možnou variantu.
Znevýhodnit, ale opravdu hodně znevýhodnit kamiono-vou automobilovou přepravu a vrátit dopravu zpátky na železnici. Vždyť kam jsme se to dostali? V Německu a Rakousku zavedené mýtné spojené s vážením, také zajímavý poznatek. Proč dva různé systémy? Proč ne jeden? Tato situace nám přivedla na naše dezolátní silnice obrovský nárůst kamionů.
Opět slyším: „Vidíš a to vše chcete přivést do naší krásné přírody?” Ale tak to přece není, toto vše má řešit ministerstvo dopravy v souladu s EU a hlavně dráha by měla na vzniklou situaci rychle reagovat. Vždyť zavedení mýtného s vážením kamionů, to vše se nezvládne rychle. Tak raději nevymyslíme nic a necháme koleje zarůst plevelem.
Ještě jeden poznatek. V Kolíně otevřeli největší automobilku v Evropě na počet obyvatel státu. Tam každou minutu vyjíždí nový automobil, nemají tam žádné skladovací prostory pro díly, vše se dováží. Umíme si vůbec představit, co to obnáší? Ta návaznost, rychlost a skloubení všech hlavních i drobných subdodavatelů. Proč někde a někdo dokáže tak velký (nazvěme to orchestr) řídit a my ne? Ale nyní opravdu to hlavní na závěr.
Naše SČŽaP se rozhodlo po poslední velmi úspěšné anketě „Koupaliště Křivolík“ vyhlásit další anketu pro naše spoluobčany: Jste pro severní, nebo jižní rychlostní komunikaci R35? Dále budou rozdány petiční listy pro tuto tak závažnou akci. K tomuto řešení jsme dospěli proto, že odpůrci této komunikace jsou slyšet stále hlasitěji a většina zastánců severní varianty jako by neexistovala.
Já jsem osobně hlasoval pro tunel pod Kozlovcem.
Pavel LanghansR 35: Jak dál?
Určitě nebude na škodu si nejdříve připomenout sled událostí kolem této problematiky. Na základě rozhodnutí zastupitelstva Pardubického kraje ze dne 26. 4. 2001 byl v souladu s § 17 stavebního zákona v platném znění zahájen proces pořízení Územního plánu velkého územního celku (ÚP VÚC) Pardubického kraje (PK). Zadání ÚP VÚC PK schválilo Zastupitelstvo PK v červnu 2002. Zde je napsáno, že na úseku dopravy je nutné se zaměřit na optimalizaci dopravní infrastruktury v řešeném území, její využití pro posílení ekonomického a sociálního rozvoje, zlepšení životního prostředí a hygienických podmínek v sídlech zatížených tranzitní dopravou, při sledování minimalizace negativních vlivů dopravy na přírodu a krajinu.
Následně byl připravován Koncept ÚP VÚC PK, do kterého byly ze začátku zapracovávány varianty R 35 vedoucí zásadně do prostoru České Třebové. Po úspěšném lobingu zástupců ze Svitavska byly do konceptu zahrnuty dvě varianty vedoucí jižně od tohoto prostoru. Jednalo se o variantu B (mezilehlou) vedoucí kolem Semanína a variantu C (jižní) sledující v podstatě stávající trasu. Koncept ÚP VÚC PK byl projektantem vypracován 31. 10. 2002. Do konce roku 2002 bylo dopracováno Posouzení vlivů rozvojové koncepce na životní prostředí postupem dle zákona č. 244/1992 Sb. v platném znění (dále SEA). Veřejné jednání se konalo dne 24. 2. 2003 v České Třebové a dne 25. 2. 2003 v Pardubicích za účasti radních Pardubického kraje, starostů mnoha měst a obcí poloviny našeho kraje. Nechyběli ani ekologičtí aktivisté. Nejpozdější lhůta pro uplatnění stanovisek, připomínek, případně námitek byla v souladu se zákonem do 27. 3. 2003. Dokument byl vystaven na odboru strategického rozvoje kraje Krajského úřadu Pardubického kraje, na odboru rozvoje města a investic Městského úřadu v České Třebové a na odboru posuzování vlivů na životní prostředí Ministerstva životního prostředí ČR v Praze. V elektronické podobě pak na webových stránkách Pardubického kraje i Ministerstva ŽP ČR. Posouzení koncepce (SEA) podle § 14 zákona č. 244/1992 Sb. bylo zpracováno v rámci konceptu a dle dohody s MŽP bylo projednáno spolu s konceptem. Možnost podání připomínek využili desítky dotčených státních organizací, měst a obcí, různých sdružení, ale i občané kraje. Mezi nimi bylo i město Česká Třebová, které ve svém stanovisku nesouhlasilo s variantami B a C, nesouhlasilo s přemostěním údolí městské části Lhotka ve variantě A a podporovalo vedení severní trasy A s tunelovým řešením z prostoru Řetová pod vrchem Kozlovec.
Dne 30. 4. 2003 proběhlo jednání na MŽP ČR, na kterém bylo dohodnuto přepracování přílohy Koncepce ÚP VÚC PK ,,Posouzení vlivů rozvojové koncepce na životní prostředí“, /Dokument SEA/. Počátkem června byl nový dokument SEA dokončen. Dne 6. 8. 2003 obdržel pořizovatel souhlasné stanovisko MŽP ČR podle § 14 zákona č.244/1992 Sb. o posuzování vlivu rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí.
V říjnu 2003 bylo definitivně rozhodnuto o tom, že dalšímu postupu pořizovatele bude předcházet doporučení Zastupitelstva Pardubického kraje /schvalujícího orgánu dle zákona/ ve prospěch kterého řešení má vést dohody s dotčenými orgány státní správy. Při rozhodování 18. 12. 2003 nakonec krajští zastupitelé rozhodovali mezi pěti variantami. Vedle zmiňovaných variant A, B, C to byla ještě varianta D (označená jako varianta Ministerstva dopravy), která je vedena poněkud severněji u obce Sloupnice než varianta A, vyhýbá se obci Řetová a pokračuje Zacharovcem k České Třebové. Varianta E (označená jako varianta Ministerstva životního prostředí nebo též CALT) je vedena jižně kolem Vysoké Mýta. Při svém rozhodování měli zastupitelé k dispozici všechny potřebné podklady (včetně odborného posouzení nákladů všech pěti variant). Doporučena byla varianta D. Toto doporučení bylo v průběhu roku 2004 některými zastupiteli kraje zpochybněno (na základě mediálně sílícího zviditelnění některých obcí a organizací, které byly proti severní variantě). Zastupitelstvo kraje však své stanovisko nezměnilo.
Odbor strategického rozvoje podle zadání zastupitelstva připravil souborné stanovisko s pokyny pro dokončení návrhu Územního plánu velkého územního celku Pardubického kraje. Toto souborné stanovisko vychází z výsledků projednání konceptu řešení ÚP VÚC Pardubického kraje, přiměřeně reaguje na uplatněné námitky měst a obcí Pardubického kraje a zohledňuje i oprávněné připomínky správců sítí, ostatních organizací, veřejnosti, včetně uplatněných námitek vlastníků pozemků a staveb. V souladu se stavebním zákonem je jeho obsah dohodnut s těmi dotčenými orgány státní správy, které uplatnily stanoviska ve stanovené lhůtě. Existuje tedy např. dohoda kraje s Ministerstvem dopravy i Ministerstvem životního prostředí ohledně doporučené severní varianty.
Toto souborné stanovisko bylo dokončeno v prosinci 2004 a mělo být předloženo Zastupitelstvu Pardubického kraje ke schválení podle § 26 odst. (1) stavebního zákona. K tomu však již nedošlo (alespoň zatím), protože po návštěvě pana ministra dopravy ing. Šimonovského v listopadu v Řetové došlo k jeho „procitnutí“ a následně došlo i ke změně stanoviska Ministerstva dopravy k severní variantě. Ministerstvo dopravy nyní požaduje zapracovat do ÚP VÚC PK jižní variantu rychlostní silnice R 35. K tomuto byla vytvořena komise (složená ze zástupců ministerstva a kraje), aby hledala řešení této situace.
Jak tedy postupovat dál? V prvé řadě si je nutné říci, že R 35 má nadregionální význam a ať si říká, kdo chce, co chce, možný ekonomický přínos např. pro Českou Třebovou (ale i např. pro Ústí nad Orlicí či Lanškroun) je evidentní. Stačí jen poslouchat argumenty zastánců jižní varianty ze Svitavska proč chtějí, aby R 35 vedla právě kolem jejich města. Při čtení novin nebo sledování ČT, musíme nabýt dojmu, že proti severní variantě jsou snad občané celého regionu.
Dokončení na straně 5Region však netvoří jen občané těch několika obcí a organizací, které tak úspěšně mediálně vystupují alespoň jednou za týden. Nejsou to jen občané dotčených obcí a měst, kterých se R 35 nějakým způsobem osobně týká a přináší jim řadu problémů. Region tvoří všichni občané tohoto regionu, a proto je nutné vidět celý problém i z tohoto úhlu. Je proto nutné se snažit najít přijatelná řešení těchto problém a ne automaticky všechny návrhy na řešení odmítat. Občané České Třebové by se např. měli vypořádat s tím, zda nově navržené řešení, kde není lhotecké údolí přemostěno, ale silnice je vedena krátkým tunelem k dnešnímu autobazaru SOREN a pak mostem nad údolím Hlubočku (s možností zakrytí exponovaných míst), je pro občany našeho města právě tím možným kompromisním řešením.
Odpůrci severní varianty jsou dobře organizovaní a využívají každé možnosti, jak se objevit v médiích. Používají k tomu i různé metody. Dokonce i „strašení“ lidí tím, že někteří krajští zastupitelé nejsou odborně připraveni správně rozhodnout (zvláště pak my zastupitelé z Ústeckoorlicka, kteří prý nadřazujeme funkci obslužnosti nad funkcí průjezdnosti). Je to určitě dobrá taktika pro dosažení jejich cíle. Zabránit realizaci severní varianty všemi dostupnými prostředky. Ústy svých představitelů dokonce již nyní vyhrožují. Pokud bude přijata severní varianta, udělají vše pro maximální zdržení výstavby této varianty. Je to jistě jejich právo, které je nezpochybnitelné (i když sociální demokraté již mají připraven zákon, který by toto měl podstatně změnit). Ale takto mohou přece postupovat i odpůrci jižní varianty. Odpůrci severní varianty si rovněž libují v tom, jak bude jednoduché získat podporu obcí pro jižní variantu. Na dopisu se změnou stanoviska Ministerstva dopravy ještě pořádně neuschla čerň z tiskárny a již leží na stole krajského úřadu první usnesení jedné obce ležící na trase jižní varianty. Toto usnesení zní: nechceme jižní variantu.
Starostové obcí, které nesouhlasí se severní variantou, rovněž rádi používají argument, že my volení zástupci musíme myslet na voliče. Je možné, že tento argument zapůsobil na lidoveckého ministra pana Šimonovského. Já si však myslím, že nám musí vždy jít prvotně o občany celého našeho regionu, a ne o naše voliče.
Velice proto vítám akci Sdružení českotřebovských živnostníků a podnikatelů. Přál bych si, aby se této ankety zúčastnilo co nejvíce občanů. Rád bych se od nich dozvěděl, zda navrhovaný kompromis je pro ně přijatelný. V Orlických novinách byl otištěn názor evangelického faráře Jiřího Zedníčka ze Sloupnice. Dovolím si ocitovat část jeho příspěvku, s kterým se zdaleka neztotožňuji, ale myslím si, že tato jeho slova mohou oslovit všechny občany (tedy nejen odpůrce severní varianty, kterým je hlavně určen, ale i zastánce této varianty): „Na závěr lze tedy především povzbudit „lidé, bděte“, rozhodující chvíle jsou teprve před námi. Ještě je čas projevit svůj postoj. Obracejte se na své volené zástupce a sdělte jim svou vůli. Nepodléhejte infekci amnézie, aby ti, kteří před třemi měsíci usilovali o Vaše hlasy, viděli, že sledujete jejich počínání a za příští čtyři roky budete účtovat. Všeho do času!“.
RNDr. Vlastimil HruškaZdražování! Nutnost?
Od Nového roku jsou v České Třebové zdraženy poplatky za svoz odpadu, vodné a stočné. Toto je fakt, který je veřejnosti předkládán jako nevyhnutelný. Samozřejmě je do určité míry pochopitelné, že se zvýšila sazba DPH, jsou dražší energie, dražší pracovní sílá a já nevím co ještě. Městské společnosti EkoBi a Orlická vodohospodářská společnost předložily návrhy na zvýšení cen a ty byly vedením města schváleny. Přiznám se, že neznám výsledná čísla, která k tomuto rozhodnutí vedla, chci se spíše zamyslet nad tím zda postup zdražení je v souladu s počínáním dobrého hospodáře.
V případě poplatků za odpady je toto silně antiekologické a v konečném důsledku i drahé. Občan, který platí čím dál vyšší poplatky za svoz odpadu, si zcela logicky řekne: „Za ty prachy! Ať si třídí odpad z popelnic na skládce“. Proč nezkusit na občany působit argumenty: „Třiďte odpad, my jej výhodně prodáme a za stržené peníze budeme dotovat svoz domovního odpadu a nebudeme zdražovat“. Nejsem naivní a je mi jasné, že toto nebude ze dne na den a nebude to stoprocentně úspěšné. Ale jde to. Jsou města i větší než je Česká Třebová, a občané za komunální odpad neplatí vůbec, například v Teplicích. Pokud se ale již poplatky za svoz odpadu zdražily, budiž. Myslím, že by okamžitě s rozhodnutím o zdražení měla rada města jakožto i dozorčí rada EkoBi s.r.o. zaúkolovat odpovědné pracovníky nejen v této společnosti, ale i na městském úřadu řešením tohoto problému. Nejen zaúkolovat, kontrolovat plnění zadané otázky, ale zároveň informovat občany o možnostech zpracování surovin z odpadů. Přesvědčit Třebováky o tom, že třídění odpadu je nejen ekologické, o tom občané snad nepochybují, ale i ekonomicky výhodné. Na závěr tohoto odstavce dovolte malou poznámku. Očekával jsem na toto téma daleko větší diskusi vyprovokovanou „ekologickými aktivisty“. Vypadá to tak, že tříděný odpad není dostatečně vděčné mediální téma.
Druhé zdražení se týká vodného. Zde je situace ještě paradoxnější. Voda se zdražila proto, že má Orlická vodohos-podářská společnost (ORVOS) úbytek zákazníků (Primona, České dráhy, ÚZCHV) a v neposlední řadě se s vodou začíná šetřit v domácnostech. Je jednoduší vodu zdražit, než hledat nové zákazníky. Ptáte se, jaké mám na mysli zákazníky? V našem Zpravodaji bylo několik zmínek (např. 1/2004 ing. Dostálek) o tom, že „naše“ voda je velmi cenná surovina a příroda nám ji předkládá téměř zadarmo. Ještě jsem neslyšel ani jednou zmínku o tom, že by ORVOS jednala s některým výrobcem balené vody, nápojů a nebo pivovarem. Hodně Třebováků nostalgicky vzpomíná na doby českotřebovského piva, údajně tak dobrého, že zde měla být pobočka „Plzně“. Nevyužité plochy okolo bývalé cihelny, dostatek pracovních sil, na to by možná „slyšel“ případný investor. Žádný podnikatelský subjekt, který řeší úbytek tržeb tím, že zvyšuje ceny, by neměl mít nárok na „přežití“. Snad se začne městská ORVOS chovat ke svým zákazníkům tak, aby nebyla předmětem zájmu Antimonopolního úřadu.
Jaroslav KoníčekJeště jednou k „R35“
Píši tento článek jako reakci na skutečnosti, které se v poslední době k tématu výstavby rychlostní komunikace R35 vyskytly. Mrzí mě, že stále mezi námi existuje spousta „ekologických aktivistů“, kteří zpochybňují vedení rychlostní komunikace severní variantou. Tito lidé, jsou z okolních obcí, si bohužel vůbec nedovedou představit, co to znamená, žít v bezprostřední blízkosti silnice R14.
Tím, že se zruší vedení komunikace R35 okolo našeho města, bohužel většina zátěže na komunikaci R14 zůstane. Složení dopravy vedoucí přes Českou Třebovou je totiž z 75% tvořeno těžkou tranzitní kamionovou dopravou. Dopravci si zvykli na tuto trasu spojující východní Čechy s Ostravou, protože se tak mohou vyhnout Suchému vrchu a Jeseníkům. Pochybuji, že vedení Pardubického kraje najde v budoucnu dostatek finančních prostředků na vybudování obchvatu České Třebové.
Na závěr bych chtěl podotknout, že automobily a kamiony tady bohužel jsou a budou a je na nás, jak se s tímto fenoménem vypořádáme. Tím, že budeme proti všemu bojovat, nic nevyřešíme. Spíš si do budoucna musíme vybrat cestu nejmenšího zla a tou jít. A to by si měli uvědomit hlavně zmínění ekologičtí aktivisté. Nebo oni snad nejezdí autem a nenakupují spotřební zboží? Jinak bychom se mohli klidně vrátit do doby kamenné. Ale to by celá etapa vývoje lidské existence neměla smysl…
Jiří MarekMistrovství Čech v kulturistice.
Chtěla bych vás seznámit s plánovanou sportovní akcí, která proběhne dne 7. 5. 2005 v Kulturním centru města Česká Třebová. Byla jsem pověřena Svazem kulturistiky a fitness k uspořádání této mistrovské soutěže a je tedy nutné seznámit vás s tímto sportem. Když se řekne kulturistika, každý z vás si vybaví mohutně vypracované svaly jak u mužů, tak i u žen.. To, co vidíte v časopisech, je však vrcholná soutěžní forma zpravidla na světové úrovni. Každý vrcholový sport je však dřina až řehole a není tomu jinak ani v kulturistice. Ovšem když se řekne fitcentrum, mnozí už si vybaví pěkně vypracovaná těla. Jsem zakladatelka ženské kulturistiky zde v našem městě Česká Třebová, což asi spousta lidí neví, protože si nenosím mohutné svaly. Celých 30 let vedu cvičení kondiční kulturistiky žen ve zdejším oddíle kulturistiky. Ženy, které ke mně chodí cvičit, už vědí, že žádné velké svaly nikdy mít nebudou. Chcete-li mít velké svaly, musíte hodně trénovat a hlavně dlouho trénovat a přesto nebudete mít „ty“ velké svaly - ty jsou také o stravě a o potravinových suplementech. A pak jedině vytrvalost a píle vás může dovést na soutěžní molo.
Kdo toto zvládne, může se zaregistrovat ve Svazu kulturistiky a fitness a své výsledky předvést na soutěži. Kulturistické soutěže u nás jsou rozděleny do skupin. Jednak jsou to skupiny věkové
a potom skupiny váhové a výškové. Skupiny věkové jsou - mládežnické, mužské a ženské a kategorie masters, která je opět rozdělena podle věku. Skupiny výškové jsou kategorie fitness. Dále jsou soutěže rozděleny oblastně, Čechy - Morava a celá republika.
V České Třebové proběhne soutěž mládežnická - junioři, juniorky, fitness a bodyfitness a to v soutěži - Mistrovství Čech. Souběžně probíhá Mistrovství Moravy v Bohumíně.
Rozhodčí na tuto soutěž jsou nominováni Svazem kulturistiky a fitness, jeden hlavní rozhodčí a 5 hodnotících rozhodčích.
Průběh soutěže Mistrovství Čech: 10.oo hod - 11.oo hod. - prezentace, vážení závodníků. Od 11.oo hod. - semifinálová část - závodníci jsou zařazeni do kategorií - junioři - kat. do 65 kg, do 72 kg, do 80 kg, nad 80 kg. Juniorky startují všechny v jedné kategorii. Kategorie fitness - děvčata v jedné kategorii a chlapci - váha v závislosti na výšce. Kategorie bodyfitness - děvčata
i chlapci po jedné kategorii. V semifinálové části všichni předvedou povinné postoje, kategorie fitness - volnou sestavu.Do finále postupuje 6 závodníků. Od 15 hod. proběhne finálová část, kde v každé kategorii předvede 6 finalistů svoji volnou sestavu na hudební doprovod, celá kat. je potom předvedena na podium, kde musí pro rozhodčí předvést povinné postoje. Kategorie bodyfitness nemá volnou sestavu, ale pouze provádí čtvrtobraty a rozhodčí hodnotí souměrnost postavy, atletičnost a jistou svalovou propracovanost. V této kat. se mohou prezentovat všichni, kdo chodí do fitcentra, nechtějí být kulturisti, ovšem chtějí ukázat svoji postavu tak, jak si ji vypracovali ve fitcentru. Toto vše se odehrává na podiu a v plavkách. Po předvedení všech kategorií následuje vyhlášení vítězů v jednotlivých kategoriích.
Alena ŽidkováVážení spoluobčané,nabízím Vám unikátní fotografie z jednoho koutu našeho města. Troufám si říct, že ta první z dávné doby je jediná a jsem rád,že jsem jejím majitelem. Fotografii pořídíl vyníkající fotograf Karel Aliger počátkem padesátých let minulého století. Při pohledu na první snímek mne jímá hrůza jak je lidský život krátký,jak je vše pomíjivé a že toho už tolik pamatuji a tím pádem jak jsem starý.
Jako rodilý Parničák z Vil jsem právě v tomto místě prožil krásné dětství.Z Vil jsme vyběhli přes louku na hřiště,kde jsme si hráli v korunách starých vrb. V zimě se na hřišti bruslilo i hrál hokej, za mantinely tenkrát sloužilo pouhé jedno prkno. Za pomníčkem TGM stávaly cirkusy třeba i tři týdny a děti cirkusáků s námi chodili na Parník do školy. To byly časy, někdy jsme i za výpomoc při stavbě šapitó dostali volňásky.
O něco později se hřiště přestalo využívat a sloužilojako skládka uhlí pro textilku. Koncem šedesátých let tento kout plný zeleně musel ustoupit výstavbě teplárny. Pamatuji se, jak byla stavba oplocená a hlídána ozbrojenci, protože se na stavbu dováželi trestanci, tenkrát ještě museli tvrdě pracovat. Také se o něco později začal bourat starý tovární komín, který stál vedle dnešního LIDLU. Ten se tenkrát neodstřeloval, jak se to provádí dnes, ale klasicky od vrchu se sbíječkou v ruce odvážlivci ukusovali cihly a házeli je dovnitř.
A tak nám postupně vyrostla teplárna, která zde čtyřicet let zásobovala textilní závod a okolní bytovky a každé ráno kolem čtvrté hodiny ranní nás budila parním rachotem,to když se začala nahřívat turbína.
A tak jedna éra končí a nová začíná, je to jako v životě. Na jednu stranu mi je líto, že už toho tolik pamatuji a naopak jsem rád, že nefunkční hybrid zmizí a centrum Parníka se otevře o nové, příjemnější pohledy. Docela si umím představit, jak opuštěná budova teplárny je plná bezdomovců, feťáků a jiných živlů. Nakonec by se to muselo hlídat, stálo by to peníze a užitek žádný. Mám rád rychlá řešení, která pomohou tuto lokalitu zkulturnit a oživit i za cenu dalšího supermarketu. Proto Vám předkládáme jedinečné záběry, které za necelý rok doplníme určitě zajímavým záběrem na tuto pulzující lokalitu.
Pavel LanghansDokončení ze zimního čísla
Budování začali tito nadšenci: předseda oddílu Miroslav Kváč, Olda Stránský, Jan Felcman, Radek Lang, Zdeněk a Bohuslav Langovi, Karel Hájek, Alois Novák, Miroslav Seďa, Standa Gregar, Jaroslav Schenk, Zdeněk Fiala, Míra Blázl, Jarda a Míra Hlatký, později se přidali další členové zejména Jarda Limberský, Pavel Svatoš a Míla Zoubele a samozřejmě některé budoucí manželky členů. Jediný výrobce sportovního nářadí byl v Kunraticích u Prahy. Tam také byl začátek našeho snažení. Zde jsme získali technické vědomosti o vlecích. V této době jsme jezdili po našich horách, kde již tato zařízení byla v provozu. Při výběru jsme se bohužel dopustili i některých chyb jako např. z důvodu technologie a snažší výroby amatérského vleku jsme si jako vzor zvolili menší lyžařský vlek ze Slovenska značky „Turdus“ a podle jeho parametrů byla projektována strojovna a budova našeho budoucího vleku. Tento vlek byl tehdy v provozu na Hrebienku ve Vysokých Tatrách. Po konzultacích s jeho obsluhou jsme však tento typ zavrhli. Nakonec jsme se dohodli, že postavíme stejný kotvový vlek jako v té době již fungoval v Deštném v Orlických horách . Pro zkušenosti a informace jsme také jezdili do Špindlerova Mlýna, kde měl A. Novák několik kamarádů ještě z dob, kdy pracoval v lyžařském středisku ve St. Antonu. Jako vhodné místo pro stavbu spodní stanice jsme po domluvě s místními obyvateli zvolili základy starého mlýna na horním konci obce Čenkovice. Tato místa byla již opuštěná, bydleli zde pouze tři osadníci. Po okolních stráních zbyly po odsunu Němců v roce 1946 pouze prázdné chalupy a kostel. V roce 1954 byla započata stavba vleku. V této době došlo také k velkému sblížení nás a obyvatel Čenkovic. Začalo se stavět dle našich možností finančních i technických. Byli jsme velmi různorodá společnost - inženýři, mistři, řemeslníci a další profese ze všech českotřebovských továren, ale hlavně pak z depa ČD, dílen (ŽOS) a Armaturky. Tyto podniky nám také pomáhaly s výrobou strojních součástí vleku. Byly odpracovány stovky brigádnických hodin. Na konci roku 1960 bylo naše úsilí korunováno úspěchem - vlek byl úspěšně kolaudován státním UTD a uveden do provozu. Byl to první kotvový vlek v třebovském předhůří. Při stavbě i následném provozu nám bylo vytýkáno představiteli bývalého režimu, že jsme většinou členové Sokola a skautů. Byli jsme odposloucháváni na brigádách tehdejší STB, protože komunistický režim nevěřil, že nezištně pracujeme. Byli přesvědčeni, že buď chceme nebo jsme již založili protistátní skupinu. Snažili se mezi nás začlenit party snad lyžařů z Pardubic a Prahy. Záminkou bylo dobrovolné odpracování brigádnických hodin na volné lyžařské jízdenky. V té době jsme patřili pod TJ Lokomotivu Česká Třebová a i hlavní výbor si dosadil do našeho oddílu své lidi - komunisty, kteří do této doby v našem oddíle nebyli. I přesto jsme měli radost z dobře vykonaného díla. Někteří naši členové byli vyznamenáni Okresním turistickým ruchem za rozvoj a osídlení pohraničí. V roce 1963 Transporta Chrudim začala výrobu nových lyžařských vleků vlastní konstrukce. Postupně během provozu jsme začali určité komponenty nahrazovat továrními výrobky, to trvalo několik let. Starý kotvový vlek jezdí dodnes. Nesmím také opomenout zásluhy pana ing. Jana Matějky, který jako státní dozor pro vleky a lanovky a hlavně velký třebovský patriot nám svými zkušenostmi a radami pomáhal udržovat vleky v řádném technickém stavu. Ještě v roce 1968 se horní stanice vleku posunula asi o sedmdesát metrů k vrcholu Bukové hory. Během let přicházejí další mladí zájemci, ze kterých se později stávají členové oddílu, kteří byli velkým přínosem pro další budování lyžařského střediska. Byli to zejména Třebováci J. Kohút, V. Hýbl, M. Dvořák, P. Habrman, J. Hubálek, bratři Hýblové, F. Pecháček, L. Kovář, J. Jurenka, K. Suk, E. Kovář a další. Po zkušenostech z provozu se sjezdovka během let postupně rozšiřovala a upravovala. V horní části byl tzv. padák, který se v roce 1982-83 upravil buldozerem pro sjíždění méně zdatnými lyžaři. Narůstající počet návštěvníků dal podnět v roce 1980 postavit souběžně další vlek. Byl vybrán lyžařský vlek zn. Tatrapoma. Vytyčení trasy provedl ing. B. Lang. Stavba byla prováděna v akci „Z“ za vydatné pomoci obce Čenkovice, zejména starosty Františka Betlacha. Znovu byly odpracovány stovky brigádnických hodin, jak členy lyžařského oddílů, tak příznivci lyžování. V této době se vzdává funkce předsedy lyžařského oddílu Jaroslav Holec, dlouholetý člen obsluhy a předává funkci Drahoši Huskovi. Nový vlek byl dokončen a zkolaudován v roce 1983 a toho roku uveden do provozu. Má kapacitu 900 osob za hodinu. V devadesátých letech se lyžařský oddíl osamostatnil a přejmenoval na Ski Klub Česká Třebová.
Během posledních let starší členové odcházejí. Po roce 1990 bylo vybudováno dnes potřebné zasněžování sjezdovky, rozšířila se budova vleku. Ve spolupráci s TJ Svitavy, Sokol Čenkovice a Ski Klubu Česká Třebová se vybudovala z původního koupaliště vodní nádrž pro potřeby zasněžování celého lyžařského střediska. Toto je skromný výčet našich aktivit v rámci lyžařského oddílu. Samozřejmě to není vše, protože některé skutečnosti nejsou z mého pohledu zajímavé a některé nejsou publikovatelné.
Čest památce všech členů, kteří s námi vleky budovali a nejsou už mezi námi.
Skol! Karel HájekToto číslo vyšlo za přispění firem:
GEBESAN spol. s r.o., stavební firma, tel.: 465 533 011, 603 495 061, e-mail: gebesan@centrum.cz
K plus - Karel Král, autoservis a tiskárna, tel.: 736 633 477, 465 532 168-9, kplus@kplus.cz
Intermont - Aleš Pácha, truhlářství, tel.: 603 217 824, 465 391 667, e-mail: apacha@seznam.cz
Mgr. Zdeněk Krása, prodej a výkup řeziva, tel.: 776 598 964, e-mail: sidonius.k@seznam.cz
Oknoplast - plastová okna a dveře, tel.: 465 511 072, 737 506 017, oknoplast@ow.cz
ELVA - Ladislav Vraspír , hobby centrum a zahradní technika, tel.: 465 533 228, 603 524 291
Reality - Odhady s.r.o., realitní kancelář, tel.: 465 500 430, 603 887 314
M. Pirkl - elektroservis, tel.: 465 533 108, 603 948 130, 603 486 241
Karel Suk, cukrárna, tel.: 465 534 769
Felix Mehl, sklenářství a knihařství, tel.: 465 532 625
printo - reklamní atelier, tel.: 737 537 050, 465 533 279, e-mail: printo@ceskatrebova.com
Ivana Vondrová, účetní služby, tel.: 603 967 697, 777 102 255
Intex - Daniel Sloupenský, interiér - exteriér, tel.: 465 817 726, 777 817 726
Nenašli jste ve Zpravodaji něco, co chcete sdělit spoluobčanům? Napište nám příspěvek, nebo námět.
